Chcete nosit své dítě a nevíte, kde začít?
Stáhněte si zdarma náš eBook, který Vám poradí, jak vybrat šátek na nošení dětí.
Pojem (novinářská) kachna vznikl překladem německého výrazu (Zeitungs)-Ente odvozeného od zkratky "nt" (non testatum). Touto zkratkou novináři podepisují články, jejichž obsah nikdo neprověřil. Jedna starší novinářská kachna nedávno opět ožila:
S nadpisem "Šátky na nošení dětí poškozují meziobratlové ploténky" straší opět v médiích zpráva, kterou jsme již považovali za mrtvou (pozn. překladatele: v Německu zpráva proběhla v roce 1999 a znovu 2006, zkrácená a upravená verze se v roce 2005 objevila i na serveru Doktorka.cz pod názvem "Kojenecké vaky ničí páteř"). Její oživení je o to překvapivější v situaci, kdy renomovaní ortopedi a pediatři vyjádřili v mezidobí přesně opačný názor.
Např. Dr. med. E. Fettweis, odborný lékař pro ortopedii: "Záda nošením v šátku netrpí, naopak je pro vývoj páteře prospěšné".
Zpráva se vrací k přednášce, kterou v roce 1998 přednesl Dr. Göring, pediatr z města Pegnitz, na veletrhu practica v Lipsku. Původní znění přednášky ale nebylo způsobilé ke zveřejnění, takže bylo přepracováno na "zprávu". Ukážeme Vám obě verze:
Zde je Šátky na nošení dětí mají své opodstatnění v Jižní Americe nebo Africe, kde ženy potřebují při práci na poli obě ruce a dítě nemohou položit na zem, jelikož by je sežrali termiti nebo je odvlekl lev. Nebo musejí i s dítětem překonávat velké vzdálenosti a nosit současně i jiné věci. Přitom je třeba mít na paměti, že se tyto ženy při chůzi pohupují a po zemi se pohybují bosé. U nás se mladé matky – ke všemu ještě na vysokých podpatcích – klátí po asfaltu. Dítě tak dostane při každém kroku náraz na páteř a utrpí mikrotraumata meziobratlových plotének. |
Zde je stylisticky Idea šátků na nošení dětí vznikla v Africe a Jižní Americe. V zemích, kde ženy potřebují obě ruce např. při práci na poli, mají takovéto pomůcky na nošení dětí svůj smysl. Často zde musí přenášet své děti i na velké vzdálenosti. Na rozdíl od matek naší zeměpisné šířky zde ovšem ženy chodí většinou bosé. Díky pružné chůzi dítětem lehce pohupují. U nás má naopak každý krok matky – kvůli její pevné obuvi a nepoddajnému asfaltu – za následek otřesy dětské páteře. Ty mohou způsobit minimální poškození meziobratlových plotének. |
Nejspíš už navždy zůstane záhadou, co tenkrát přimělo Dr. Göringa k tomuto názoru. Nikdy nebyl ochoten se k tomu vyjádřit, natož aby předložil jakýkoliv důkaz pro svojí tezi.
Vypadá to, že ani žádný důkaz není potřeba: Jakmile se totiž objeví nějaký názor na internetu, zmutuje jakýmsi záhadným způsobem ve "zprávu". Novináři rádi získávají materiál právě na internetu. Nejrychlejší byly roku 1999 noviny Sächsische Zeitung, které otiskly odpovídající článek. Ten vyvolal několik reakcí z řad odborné veřejnosti, jejichž ladění bychom Vám rádi zprostředkovali následujícími dvěma citacemi:
"Tato zpráva Německého zeleného kříže je tak přitažená za vlasy, že donutila starého, zkušeného dětského lékaře sáhnout po peru…"
"Varování Německého zeleného kříže pochází s největší pravděpodobností od člověka – pravděpodobně muže –, který by buď měl rád děti co možná pevně v rukou anebo by si k nim rád zachoval odstup, a který neví nic o přirozenosti nošení."
Zpráva přesto proběhla redakcemi a v následujících několika měsících se objevila v různých médiích. Fakt, ze se ta samá zpráva vynořila o 6 let později opět jako novinka, nestaví novináře do příliš lichotivého světla.
S ohledem na množství zpráv, které musí novinář denně vyprodukovat, není až tak překvapující, že mnohé z nich nejsou nijak zvlášť ověřovány. Někteří odborníci sice cítí potřebu uvádět podobné zprávy na pravou míru, v redakcích ale nenacházejí zpravidla sluchu. Poplašné zprávy se totiž prodávají lépe než jejich odvolání, a žádné noviny nechtějí své čtenáře zatěžovat odbornými detaily. Je nám znám pouze jeden případ, kdy se novinář rozhodl skutečný stav věci ověřit.
Není příliš obvyklé, aby lékaři veřejně polemizovali s názorem svého kolegy. V tomto případě se ale několik oponentů našlo, zatímco názor Dr. Göringa, pokud je nám známo, žádný další lékař nebo vědec nepodpořil.
Jsme napnutí, jestli tato "stará vesta" i dnes zvíří tolik prachu jako v roce 1999.
Závěrem ještě jedna citace, která odráží základní myšlenky tehdejších stanovisek. Pochází z dopisu, kterým se Dr. med. Eckhard Bonnet obrací v červnu 1999 na noviny Sächsische Zeitung a na tiskovou agenturu dpa:
[...] Jako dětský a sportovní lékař s 34letou praxí a jako člen Ústředního svazu lékařů pro přírodní léčbu (Zentralverband der Ärzte für Naturheilverfahren) se na Vás obracím, abych uvedl na pravou míru Vaši zprávu o škodlivém vlivu pomůcek na nošení dětí. [...]
Nošení s použitím těchto pomůcek je jediným způsobem nošení, který je přirozený a jsou při něm uspokojovány všechny potřeby dítěte (blízkost matky nebo otce, vnímání tělesného tepla, vůně a pohledu, rytmické houpání, "masáž těla", pocit bezpečí, potřeba být nošen). Rytmické zatěžování a uvolňování kyčelních kloubů a obratlů je optimálně stimuluje a zabraňuje špatnému vývoji dětských kyčlí a vzniku skoliózy. Při displazii kyčelního kloubu je nošení v šátku tou nejlepší léčbou, jakou známe. [...]
Aktuální stanovisko Dr. Fettweise ke sporné zprávě je v článku Dobré důvody proč nosit dítě v šátku. Vyšlo však v odborném časopise a zůstalo tak víceméně stranou pozornosti široké veřejnosti.