Nošení dětí a skolióza (názor fyzioterapeutky)

Skoliózou se označuje trvalé vychýlení páteře do strany. Již z odhadu výskytu skoliózy, který se pohybuje mezi 0,1% až 15%, se dá usuzovat, že není jednoznačně definováno, od jakého stupně se chybné držení těla řadí do skupiny vyžadující lékařskou péči. Také příčina skoliózy je ve většině případů (85%) neznámá. Naděje na vyléčení je ale v každém případě tím větší, čím dříve se začne s fyzioterapeutickou léčbou.

Na tomto místě nás samozřejmě zajímá především souvislost s nošením dítěte v šátku DIDYMOS.

Nabízíme Vám proto komentář paní Hilke Engel-Majer, fyzioterapeutky specializující se na péči o děti:

Nošení a skolióza jsou ožehavé téma. Nosíte-li dítě se skoliózou v šátku, určitě se setkáte s výtkami. Mezi lidmi totiž stále koluje pověra, že nošení v šátku skoliózu způsobuje. Že tomu tak není ale již jednoznačně dokázala paní Kirkilionis. Není mi známa žádná studie, která by se zabývala důsledky nošení dětí s již existující skoliózou.

Podle mého názoru by měly být nošeny i tyto děti, protože i zde se na vývoji pozitivně odráží efekt, který vzniká, když se s miminkem hýbe a ono musí reagovat na změny polohy. Více než u jakéhokoliv jiného dítěte zde ale platí nutnost správného vázání. Dítě by mělo mít v šátku zajištěnu optimální oporu, takže Kříž s kapsou je určitě správným úvazem. Držení těla a polohu páteře můžete navíc ovlivnit tím, ke které straně posunete větší část váhy dítěte. Pokud se tedy dítě v šátku sesouvá k jedné straně, tak jak to odpovídá jeho skolióze, pomáhá, když mu zadeček pošoupnete ke druhé straně. Dítě si také často pokládá hlavičku na svoji oblíbenou stranu. Zejména když dítě usne, může mu matka hlavičku opatrně otočit na druhou stranu a přetáhnout přes ni jeden pruh šátku. Některé děti si to nechají líbit i v bdělém stavu. Případně můžeme jeho oblíbenou stranu poněkud "utěsnit", tak aby mu tato strana neposkytovala kýžený výhled. Nikdy by se však tyto snahy neměly stát výhradním pravidlem (je třeba, aby dítě používalo vždy obě strany), ale měly by pokrývat zhruba polovinu doby, kterou dítě tráví v šátku. Někdy je právě nošení v šátku šancí, jak dostat tímto způsobem hlavičku dítěte v uvolněném stavu na jeho neoblíbenou stranu. Nejlépe, když matka vše vyzkouší před zrcadlem.

Dalším zajímavým bodem je, že při skolióze se v důsledku vadného držení těla často nevyvíjí adekvátně i jedna kyčle (na straně odvrácené k obličeji dítěte). Pozitivní efekt nošení na vývoj dětských kyčlí popsala velmi názorně opět právě paní Kirkilionis. Takže máme další důvod, abychom dítě nosili! Matka by se neměla nechat znejistit; pokud se setká s bouřlivým stanoviskem o negativních důsledcích nošení dětí, je třeba ptát se vždy po zdroji tohoto tvrzení.

Děkujeme paní Hilke Engel-Majer za svolení uveřejnit toto její stanovisko.
Ludwigsburg, únor 2006

Hilke Engel-Majer

Fyziterapeutka se vzděláním mj. v Bobath konceptu, Vojtově metodě a manuální terapii, zajímající se zejména o souvislosti mezi dětskou neurologií a ortopedií. Působí ve vlastní praxi (Praxis für Physiotherapie, Werther, Německo).